Amatruda – ručně vyráběný, 100% bavlněný akvarelový papír – novinka 2024 

Nově jsme s velikou radostí  zařadili ruční akvarelové papíry Amatruda do našeho sortimentu. Unikátní výroba papírů s extra vysokou gramáží (nabízí akvarelové papíry o 340 – 500g/m2) uspokojí i ty nejnáročnější. Amatruda nabízí vše, co od akvarelového papírů můžete chtít – unikátní ruční výroba, 100% bavlna, extra vysoká gramáž, třásňovitý okraj, dodávající autentický vzhled a doložená maximální trvanlivost v souladu s nařízením UNI10332 ratifikovaném dne 4. 2. 1944. Můžete jej vyzkoušet po arších o rozměrech 30x42 nebo 20x30 centimetrů, lepených blocích, ale také v krásných malířských sadách zdobených tradiční pečetí Amatruda.

Jednotlivé archy pak stejně jako v minulosti nesou vodoznak Amatruda, zaručující jejich původ, tradici a kvalitu.

Rod Amatruda je doložen jako výrobce ručního papíru po několik století. Důkazem je například jejich nejstarší filigrán s nápisem „amatrulo“ ve spodní části symbolu, který zahrnuje tři lilie. Rodina Amatrudo vyráběla papír již během nadvlády Anjouvců v Království obou Sicílií (1282-1442). 

Výroba Amatrudy je zpracována podle staré řemeslné tradice. Odpovídá požadavkům pro archivní kvalitu, světlostálost a maximální odolnost. Každý list je vyroben jednotlivě a po všech stranách má přirozený třásňovitý okraj. Na jeho povrchu můžeme zaznamenat otisk vlněných plstí, na které se papírová kaše nalévá. Papír je měkký a zároveň velmi odolný, obsahuje 100% bavlny a uspokojí i ty nejnáročnější umělce. 

Surovinou pro výrobu je bavlna s neutrálním pH, která není zpracována chemickými látkami ani bělením a má certifikaci FSC, jež umožní spotřebitelům identifikovat, že nakupují produkty z dobře obhospodařovaných lesů a nepřispívají k ničení světových lesů.  

Výrobní proces 

V Amalfii měl proces výroby papíru následující fáze: 

Surovinami byly hadry, běžně bavlna, len nebo konopná látka. Tyto hadry se dávaly do kamenných van, zvaných kádě. Hadry v kádích byly rozdrceny a rozmělněny na kaši řadou dřevěných paliček, na jejichž koncích byly desítky hřebíků. Hřebíky vyráběla slévárna železa a továrna v Pogerole. Tvar a velikost hřebíků určovaly konzistenci buničiny a v důsledku toho hmotnost a tloušťku listu papíru. Paličky fungovaly díky síle vody, která dopadem na protizávaží nebo velké kolo uvedla do pohybu převodovou hřídel. Když byla buničina hotová, dala se do jiné kádě a přidalo se speciální lepidlo. Toto lepidlo se získávalo ze zvířecích kůží. 

Poté byla do kádě ponořena forma, která měla dřevěný rám a vodoznak uprostřed sítě z bronzových nebo mosazných drátů. Vodoznaky měly ochranné známky, které odlišovaly výrobce papíru a konkrétní typ papíru. Dnes jsou stále zachovány různé příklady starověkých vodoznaků, z nichž jeden zobrazuje znak Amalfie, anděla, erb šlechtických rodů z Amalfie a erb královských Angevinů. Dužnina se přilepila na formu a vytvořila list, který byl jemně přenesen na plstěný list. Forma se znovu ponořila a znovu se list přenesl na plsť, jeden na druhý, čímž se vytvořila hromada vlhkých plátů, střídavě s pláty plsti. Tato hromada byla lisována, aby se vytlačila voda. Později byly archy papíru z plsti jeden po druhém odebírány a odnášeny do větrací místnosti, aby se vysušily.  Suché listy byly po shromáždění a lisování odvezeny do jiné místnosti k vyhlazení. Nakonec byly listy srovnány do balíků.  Na výrobní proces dohlížel Masters in art cartarum. 

Historie

Dle starobylé tradice se vypráví, že tento papír byl vynalezen ve 2. století před naším letopočtem podél břehů řek nádherné Číny. Po karavanních stezkách se musel dostat do muslimských center Persie a na syrsko-palestinské pobřeží, odkud se rozšířilo do arabských zemí Španělska a severní Afriky. Prvním historickým důkazem o jeho existenci a využití ve středomoří je dopis, který na tento papír napsala hraběnka ze Sicílie v prvních letech 12. století. Tím můžeme potvrdit, že papír byl na ostrově rozšířen již v době normanského dobytí a že se vyráběl v dílnách podél afrického pobřeží a ve Španělsku.

Amalfiťané, kteří byli přítomni na Sicílii, v hlavních přístavech a obchodních centrech arabských chalífátů Afriky (Alexandrie, Káhira, Kairuan, El Medhia) od 10. století, byli první, kdo se naučili výrobní technice tohoto papíru. Dekret Frederika II. z roku 1231 je nejstarším dokladem používání tohoto papíru v Amalfii. 

Papírny na území Amalfie byly zavedeny během 13. století. Rodina Amatruda, jejíž jméno je odvozeno od ženského jména langobardského původu, žila od roku 1198 ve vesnici Pogerola. Během 14. století se účastnila aktivně společenského života v Amalfii. Z pergamenů biskupských archívů v Ravellu a Amalfii se dozvídáme, že si v roce 1483 zástupce rodiny Amatruda, Barnaba De Amatruda žijící ve městě Scala, vyměnil některé své nemovitosti v Campodonnico s klášterem San Cataldo. Z té doby pochází nejstarší vodoznak Amatruda. Zobrazuje korunovaný kruh se třemi angevinskými liliemi se svitkem nesoucím nápis „Amatrulo“. 

Pokles výroby papíru v Amalfii přišel ke konci 18. století, kdy došlo k opuštění tradičních metod ruční výroby a začal se papír vyrábět strojově. Takové výrobní změny vyžadovaly velké kapitálové investice, na které rodiny podílející se na výrobě papíru rozhodně neměly. Bourbonské protekcionistické politice se však podařilo ve 20. a 30. letech 19. století zvýšit výrobu, takže v roce 1861 bylo v Amalfii 38 aktivních papíren. 

I přes roky vzkvétajícího papírenského průmyslu následovala díky následnému volnému obchodu, mírně represivní politice unitárních vlád, pomalá, ale progresivní a neúprosná krize. 

Ušlechtilá, staletí stará tradice málem vymizela, nebýt energického a odvážného zásahu Luigiho Amatrudy, který se rozhodl podniknout inovativní kroky. Místo opuštění tohoto odvětví, vytrval a překonal problémy. Znovu začal vyrábět kvalitní papír z bavlny nebo celulózy s autentickými neořezanými okraji. Dnes je tento papír dobře známý na národní i mezinárodní úrovni v oblasti psaní, kreslení a vydavatelství. První produkce papírny Amatruda pro nakladatelskou činnost byla v roce 1969 pro publikaci galské knihy Hugha MacDiarmida „A Drunk Man Looks at the Thistle“. Následovala řada dalších publikací např.: „Il Canzoniere“ od Petrarcy vytištěné Marottou z Neapole, „Korán“, Shakespearův „Hamlet“. Významná je spolupráce s Colophonarte z Belluno, kteří editovali například „The one bright substance“ od Maria Luziho.   

Foto: Luigi Amatruda

Papír Cotton Amatruda byl vytištěn Vatikánským tajným archivem pro realizaci „Processus contra Templarios“, představeného ve Vatikánu 25. října 2007. Bylo také provedeno rytecké umění Treccani. Papírna Amatruda je součástí kulturního sdružení „Antica Tipografia Artistica Arche Scaligere“ – Museum Conte – Verona.

Věříme, že jako všem předchozím umělcům v předcházejících staletích i Vy oceníte unikátnost tohoto ručního papíru a vytvoříte na něm nádherná díla.

Ať máte den, jako malovaný!